Vážně jsem dneska ráno stál pod těma schodama v kanceláři a regulérně jsem přemýšlel jestli tam fakt musím lízt nebo jestli by nebylo jednodušší si prostě ustlat v přízemí. Člověk má někdy dny kdy i gravitace funguje tak nějak víc proti němu a každý schod vypadá jako výšlap na Everest bez kyslíku a s batohem plným kamení.
Ten pocit, když i schody vypadají jako osmitisícovka.
Tenhle týden je fakt nějaký nekonečný a upřímně mám pocit že středa trvá už aspoň tři dny v kuse. Dneska jsem se dokonce přistihl jak úplně tupě koukám do monitoru a vlastně vůbec nevím co tam dělám nebo co jsem to chtěl dopsat za mail. Pak mi to najednou trklo protože jsem si uvědomil že jsem ráno v tom zmatku úplně vynechal svůj rituál a tělo mi to teď dává sežrat i s úroky. Jestli jste na tom dneska podobně tak pojďme tu chybu rychle napravit protože vaše buňky vám za tu vzpruhu poděkují víc než šéf za včas odevzdaný report.
Proč nás ten mozek takhle vypíná zrovna když to nejmíň potřebujeme
Ono je to vtipné jak si člověk myslí že je pánem situace dokud mu nedojde ta vnitřní šťáva a najednou je z něj jen taková ta mátoha co bloumá po bytě a hledá klíče které drží v ruce. Ten útlum není náhoda ale prostě signál že ten vnitřní motor už jede jen na výpary. Když tělu nedáte ty správné signály k regeneraci tak se prostě přepne do nouzového režimu a vy pak jen sedíte a snažíte se pochopit smysl věty o třech slovech. (Věřte mi že v tom nejste sami a dneska je takových "zombie" víc než je zdrávo.)
Je to na panáka vody a pořádnou dávku energie
Někdy stačí fakt málo a ty kolečka v hlavě do sebe zase zapadnou. Není to o tom se prolít litrem kafe ze kterého se vám akorát rozbuší srdce ale spíš o tom dodat těm buňkám to co jim fakt chybí k opravě toho dnešního chaosu. Ty vaše doplňky v poličce nejsou jen pilulky nebo kapky pro dobrý pocit ale je to v podstatě takový váš soukromý tým mechaniků co vám ty tlumiče zase srovná do latě. Stačí si vzpomenout jak vám bylo minule když jste to poctivě dodržovali a ta lehkost tam prostě byla.
Zkuste se nadechnout a mrknout do té poličky hned teď
Nečekejte na to až ten den úplně skončí nebo až padnete únavou do postele i s botama. Udělejte to pro sebe teď protože ten pocit když se ta mlha v hlavě najednou rozestoupí je k nezaplacení. Možná zjistíte že vám ta krabička už skoro dochází a to je přesně ten moment kdy se láme chleba mezi tím jestli ten zbytek týdne přežijete v pohodě nebo se budete jen tak líně převalovat od úkolu k úkolu. Já osobně radši volím tu jízdu s čistou hlavou tak se k tomu pojďme vrátit společně.
Tak co Lenko nakopneme ten motor zase do těch správných otáček
Nezlobte se že vám to takhle připomínám ale vidím na sobě jak moc to dělá když se na to člověk vykašle. Stačí jedna dávka a ta správná podpora a uvidíte že i ty schody budou najednou vypadat jako úplná brkačka. Přeju vám ať se z té dnešní únavy rychle vyhrabete a zbytek dne prosvištíte s takovou energií že se za vámi všichni budou otáčet. Držte se a dejte těm buňkám co si zaslouží!
